Evropský akt o přístupnosti: co musí umět váš web

Týká se, pokud nabízíte jednu z pokrytých služeb spotřebitelům v EU a nejste vyjmuti jako mikropodnik. Elektronický obchod je pokryt výslovně a právě to dostává do působnosti většinu webů. Prodej mezi firmami není cílem aktu; cílem je prodej spotřebitelům.

Mezi pokryté služby patří elektronický obchod, spotřebitelské bankovní služby, e-knihy a k nim určený software, služby elektronických komunikací, služby zpřístupňující audiovizuální mediální služby a vymezené prvky letecké, autobusové, železniční a vodní osobní dopravy. Akt pokrývá i výrobky — počítače a jejich operační systémy, samoobslužné terminály, čtečky e-knih a spotřebitelská koncová zařízení používaná pro elektronické komunikace.

Dvě věci se běžně čtou špatně. Za prvé, akt jde za službou, ne za sídlem firmy: pokud prodáváte spotřebitelům v EU, to, že sídlíte jinde, povinnost neruší. Za druhé, intranet nebo čistě mezifiremní portál je jiná otázka — taková, kterou stojí za to položit svému právníkovi, místo aby si člověk cokoli domýšlel.

Akt stanoví funkční požadavky na přístupnost, ne seznam technických pokynů. Informace musí být dostupná více než jedním smyslovým kanálem, podaná tak, aby ji uživatelé vnímali, a psaná jazykem přiměřeným složitosti služby. Rozhraní musí podporovat asistivní technologie a musí být ovladatelná, aniž by spoléhala na jediný způsob vstupu.

V praxi tu pro web nastupuje harmonizovaná evropská norma. Splnění harmonizované normy zakládá předpoklad shody se zákonnými požadavky — proto se práce na přístupnosti v Evropě měří proti EN 301 549, normě, která přizpůsobuje pravidla WCAG evropské legislativě.

To je praktický překlad zákona: funkční ovládání klávesnicí, viditelný fokus, čitelný kontrast, formulářová pole se skutečnými popisky, obrázky se smysluplnými alternativami, chybové hlášky, které se samy vysvětlí, a struktura stránky, po které se odečítač obrazovky umí pohybovat.

Datum 2025 je okamžik, kdy se povinnosti začaly uplatňovat, ne hranice, po které už musí být všechno dokonalé. Akt připouští několik přechodných úprav — včetně dalšího používání výrobků, které už byly v souladu s právem v provozu, a existujících smluv o službách běžících do konce doby v omezeném okně. Tato ustanovení kupují čas zařízením a smlouvám. Nevytvářejí obecnou lhůtu odkladu pro web, který můžete kdykoli předělat.

Vymáhání je národní. Každý členský stát určí orgány odpovědné za dozor nad trhem a za kontrolu souladu služeb a každý si stanoví vlastní sankce. To znamená, že expozice závisí na tom, kde máte zákazníky, a stejný nesoulad může být ve dvou zemích řešen docela jinak.

Je tu druhý důsledek, který přichází dřív než jakýkoli úřad. Spotřebitelé a zastupující organizace mohou podávat stížnosti podle národních postupů a veřejní zadavatelé stále častěji požadují doklad o shodě ve výběrových řízeních. Na několika trzích není prvním praktickým nákladem nepřístupného webu pokuta — je jím vyřazení z tendru.